Leden 2009


Bleskovka č.1

28. ledna 2009 v 19:49 | Vlkouš |  Bleskovky
http://www.zoopraha.cz/upload/zvirata/lex000000144_p.jpg

1.)Jak se máš?

2.)Kolik ti je?

3.)Máš rád psi?

4.)Máš domácí zvířátko?Jaké?

5.) Jaké máš rád anime?

6.)Líbí se ti můj blog?

7.)Co na diplom??????????


Animace

27. ledna 2009 v 21:04 Fullmetal Alchemist
On je uplne kawaiii, no neni nadherny? ↓





Parody

21. ledna 2009 v 20:28 Srandovní kout



Králíčci

20. ledna 2009 v 21:11 | Vlkouš |  Schnuffel
bunny.gif bunny image by I_was_here_laylabunny.gif bunny image by marmar_chickbunny.gif bunny image by Druppelfoto

Schnuffel

20. ledna 2009 v 21:06 | Vlkouš |  Schnuffel

Jednorožci-obrázky

20. ledna 2009 v 21:02 | Vlkouš |  Jednorožci

Legenda o jednorožci

Legend o jednorožcích je mnoho,ale v jednom se shodují-jednorožci jsou nádherné bytosti,které mají kouzelné schopnosti.Jsou tu prý už odedávna.Jedna z legend vypráví,že tu byli před dinosaury.Po příchodu dinosaurů jednorožci prchli do skal a dinosauři se tak stali páni světa.Mezitím se jednorožci usadili u horského jezera a učilis se astronomii a astrologii.Jedna klisna,Asia spatřila budoucnost.Na Zem brzy dopadne meteorit!!!A tak se taky stalo.Vše živé na Zemi, včetně dinosaurů umíralo.Jenom jednorožci,kteří včas uprchli na jinou planetu se zachránili.Po zániku života na Zemi se vrátili a opět se stali pány světa.Jednorožci byli Asii tak vděční za záchranu života,že po ní pojmenovali světadíl-Asii.Zanedlouho Asie porodila klisničku-Sisi.Sisi se vyznala v astronomii, a tak když měl na Zemi dopadnout meteorit,využila nových technologií a meteorit odklonila. Nechtěla,aby se po ní jmenoval světadíl.Pouze si přála,aby byl jeden světadíl pojmenován Austrálie. Když se objevili první lidé,jednorožci jim nabídli místo pro bydlení. Ale lidé se časem rozšířily po celém světě. Už nebyli jen dobří lidé,ale byli i zlí lidé. A ti se snažili získat jednorožčí rohy kvůli jejich magickým schopnostem. Ale nechtěli jen jejich rohy.Chtěli i jejich krev,díky které by získali nesmrtelnost a krásu. Proto se jednorožci schovali do hor,kam se lidé báli chodit. Jednorožce poté spatřil jen málokdo. Pouze panna s čistým a nezištným srdcem jej mohla spatřit. Bylo jí dopřáno si nádherného tvora si pohladit a někdy jí jednorožec dovolil,aby se na něj posadila. To se pak oba proháněli pustým lesem a jediné,co slyšely byl tlukot jejich sdcí a vítr,který se proháněl kolem nich...
Bájný roh
Roh má údajně přinášet nadlidskou sílu,nesmrtelnost,krásu,moc,kouzelné schopnosti a neporazitelnost. A jak takový roh jednorožci vyroste? Když klisna malého jednorožce porodí je bez rohu.Až po 2 dnech se na čele objeví skvrna,která značí umístění rohu. Po 4 dnech začíná růžek pomalu růst. Zhruba kolem 1 roku roh doroste a objeví se kouzelná moc.
Popis: Jednorožec je popisován jako tvor podobný antilopě, či koni. Podle některých legend je jednorožec lychokopytník, ale ve většině z nich se uvádí,že je to sudokopytník.
Báje a mýty: Zmínky o jednorožcích najdeme nejenom v mytologii národů kolem Středozemního moře,ale i v čínských bájích. I když se popisy liší, ve většině z nich je jednorožec popisován jako jemný, křehký sudokopytník podobný lani, antilopě nebo koni. Barva se většinou různí dle popisu. Objevuje se ale i zelená. Také je jednorožec vždycky popisován jako jemné zvíře,které by nikomu neublížilo. Svojí vůli ale dokážou prosadit.
Setkání s jednorožcem: O setkání s jednorožcem vypráví mnoho legend. A dříve, než to změnili křesťané mohl jednorožce potkat kdokoli. Tedy nejenom panna, ale třeba i matka 5 dětí. Jednorožce prý potkal i Alexandr Veliký, Caesar a Čingischán.
Láska: Pokud se do sebe dva jednorožci zamilovali,byli spolu a byli si věrní až do smrti. Pokud ale byla láska pouze ze strany jednoho jednorožce a byla neopětována,jednorožec odešel. Proháněl se potom v noci po lukách.
Rozmnožování: Ač se to zdá neuvěřitelné, jednorožci se rodí z vajec. Matka snese vždy jen jedno vejce, které hlídá 24 hodin denně. Klisnu i vejce hlídá otec,který je v této době trochu agresivní. Vejce roste a když dosáhne správné velikosti,vyklube se malé jednorožčátko. Není velké jako hříbě,ale roste rychleji. Ve dvou letech zcela dozpívá. Matka své mládě nikdy neopustí!

Černý jednorožec

Černý jednorožec je symbolem válek,bolesti a zla. Jsou agresivní vůči lidem, Elfům...Používají je čarodějové jako dopravní prostředek.
,,Možná jsou krásní,ale mají černá srdce..."
jednorožec

Chcete se spřátelit????

20. ledna 2009 v 20:48 ------Chcete se spřátelit----
Takžě tato rubrika je zde proto jestli by se se mnou někdo chtěl spřátelit.
Doufám že nikdy nebudete litovat že jste se se mnou spřátelili. XD


A díky za SB


http://www.icewindmud.org/images/werwolf.jpg

Vlci popis

20. ledna 2009 v 20:00 Vlci
O vlcích si spousta lidí myslí, že loví pro zábavu. Lov pro zábavu je ovšem pouze lidská doména, vlci loví jen když mají hlad. Vlk stráví získáváním potravy téměř jednu třetinu svého života a je k lovu dokonale přizpůsoben. Kořist dokáže ucítit na vzdálenost až tří kilometrů, má výborný sluch a dokáže se skvěle orientovat ve stopách. Při hledání potravy dokáže urazit až několik stovek kilometrů. Kořist může pronásledovat i několik kilometrů a vyvinout při tom okamžitou rychlost až 60 km/h. Díky kolektivnímu způsobu lovu dokáže vlčí smečka ulovit zvíře vážící i přes 500 kg.

Druhy kořisti

Hlavní složku potravy tvoří většinou vysoká zvěř, ale v době nouze uloví vše co neuteče, neuplave nebo neuletí. Další důležitou složkou potravy jsou malí myšovití savci a hmyz. V severských oblastech se hmyz významnou součástí potravy stát nemůže, ale ve stepích vlci hmyz vyhledávají. Kromě červeného vlka tvoří rostlinná strava jen velmi malou část potravy.
Konkrétní druh kořisti závisí hlavně na nabídce kraje a ročním období. Vlci mají tendenci ke specializaci na určitý druh kořisti. Někteří jedinci, nebo dokonce celé smečky, se specializují na vyhledávání mršin, jiní loví lidmi chovaná zvířata nebo třeba drobnou zvěř. Nejznámějším typem specializace jsou kopytníci jako los, jelen nebo srnec v Evropských a Amerických lesích.
V případě velkých zvířat se kořistí vlků stávají nejčastěji nemocná, stará, nebo velmi mladá zvířata. Samozřejmě to neplatí ve všech případech, kořistí se může stát i zvíře v nejlepší kondici. V případě že populace vlků je malá a nebo je nadbytek kořisti, loví všechna zvířata bez rozlišení věkových tříd.
Ve skutečnosti vlci útočí především na zvířata která se chovají nějak divně. Většinou uloví jen tolik zvěře, kolik potřebují, ale v období odchovu mláďat někdy loví i nadbytečně, aby se mláďata naučila lovit. Nikdy však nezabijí všechnu zvěř která se v oblasti nachází. Když je některé zvěře málo, mohou přestat s jejím lovem do doby, než se dostatečně zvýší její početní stavy.

Technika lovu

Vlci nemohou riskovat jakékoli poranění, to by pro ně mohlo znamenat život ohrožující handicap, proto upřednostňují kolektivní způsob lovu. Jeden nebo několik vlků sleduje stádo a poutá na sebe jeho pozornost, zatímco zbytek smečky stádo obklíčí. Jakmile je stádo obklíčeno vyvolají v něm paniku a donutí k běhu. Silnější zvířata ztratí odvahu a opustí ta slabá, která by za normálních okolností chránily. Právě na tento okamžik vlci čekají. Vyberou zvíře, které se chová nějak zvláštně, a otestují ho během. Pokud zjistí, že je vhodnou kořistí, oddělí jej od stáda a začnou ho štvát. Při štvaní běží vlci v řadě za sebou - když se ti v čele unaví, vymění si místo s těmi vzadu. To smečce dovoluje udržovat vysoké tempo po dlouhou dobu, čímž donutí kořist vydat velké množství energie. Velká rychlost, kterou dokáží vyvinout, dává kořisti jen malou šanci na únik. Při štvaní vlci útočí na slabiny, břicho, nohy a čumák kořisti. Když kořist zeslábne vlivem ztráty krve a únavy, strhnou jí na zem a zadáví.
Velmi důležitým momentem lovu je okamžik střetnutí. Vlci a kořist mohou zůstat nehybně stát a upřeně se na sebe dívat. V zápětí se může kořist otočit a odejít, vlci mohou odběhnout pryč, nebo mohou zaútočit a kořist během okamžiku zabít.
Při lovu vlci používají různé strategie. Svojí taktiku mění podle terénu a druhu kořisti. Na kořist útočí proti větru, aby nabyli odhalení dříve, než se stačí dostat dostatečně blízko. Při lovu používají vyšlapaných cestiček, což jim šetří energii a umožňuje vyvinout větší rychlost. V zimě běží za kořistí v její vlastní stopě, takže se nevysilují a nezpomalují prošlapáváním cesty ve sněhu. Ideální pro lov je firnový sníh, která je natolik pevný, že vlci mohou běžet po jeho povrchu, zatímco kořist se do něj boří. To jí stojí mnoho energie a značně jí zpomaluje.
Svoje teritorium velmi dobře znají, mohou tedy využívat různých zkratek a jiných terénních výhod. Často také dokáží odhadnou, kudy stáda zvěře potáhnou a na vhodném místě si na ně počkají. Přestože strategie lovu je téměř dokonalá, 9 z 10 útoků je neúspěšných.
Když vlk uloví kořist, může najednou sníst až 9 kg masa. Průměrná spotřeba je 2 kg masa na den, přičemž vydrží i několik dní úplně bez potravy. Díky dokonalé hierarchii se i v době nouze nažere celá smečka (kromě bezprávného jedince omega).
Vlci někdy části kořisti zahrabávají, aby je mohli sníst později. Tlapami vyhrabou do země díru, dají do ní maso které chtějí schovat, celé to zahrnou vyhrabanou půdou a udusají čenichem. Toto však není příliš účinný systém. Zásoby jsou většinou objeveny a snězeny jinými zvířaty.




Vlkodlaci-popis

20. ledna 2009 v 13:13 Vlkodlaci
Micehl Verdun a Pierre Burgot(Francie1521)
Pierre Burgot byl odjakživa obyčejným zemědělcem, který se staral o své stádo ovcí. A zřajmě by jím byl i nadále, kdyby nepotkal jednoho dne černě oděného jezdce, který ho obdaroval slušnou částkou peněz a slíbil mu, že jeho stádo navždy ochrání. Pokud se Pierre vzdá své víry v Boha a za jediného Pána přijme právě Verduna. Chudý muž hned souhlasí a během celého příštího roku jeho farma opravdu vzkvétá. Potom ale opět přijede Verdun a pomocí magického rituálu promění sebe i nebohého Pierra ve vlky. Společeně pak zabijí několik lidí včetně sedmiletého chlapce a čtyřleté holčičky. Nakonec jsou polapeni a potrestáni. Jejich obrázek je vystaven v místním kostele jako varování před silami zla.

Jacques Rollet (Francie 1598)
Francouzské městečko caude bylo šokováno brutální vraždou patnáctiletého chlapce, který byl doslova a do písmene roztrhán na kusy. Měšťané vytvořili pátrací četu, která se vydala do okolních lesů hledat případného vyníka. Netrvalo dlouho a narazili na polonahého Jacquese, který byl zarostlý jako vlk a ještě dojídal kus masa ze zabitého chlapce. Kupodivu nebyl rozvášněným davem na místě zlynčován, ale byl postaven před řádný soud, kde vypověděl o desítkách dalších vražd, které se týkaly i dospělých lidí. Místo popravy byl poslán do blázince, kde pobyl pouhé dva roky. Potom zmizel. Dodnes se o něm mluví jako o "vlkodlakovi z Caude".